Slavnostní večer XIV. ročníku udílení Ceny Františka Filipovského se koná 20.9. od 17 hodin v Občanské záložně v Přelouči. Zájemci o dopravu autobusem kontaktujte FITES, Mgr. Martin Skyba a paní Jana Komersová, info@fites.cz

Seznam členů odborné poroty pro udílení cen za nejlepší herecké a tvůrčí výkony v dabingu pro rok 2008:

Václav Damborský (Přelouč)
Zdeněk Hrubý (FITES)
Ladislav Kadlec (Česká televize)
Martin Odehnal (TV Nova)
Jaroslav Richter (TV Prima)
Delly Serano (Jednota tlumočníků a překladatelů)
Zdena Šmídová (Obec překladatelů)
Apolena Veldová (Herecká asociace)
Jiří Zobač (Asociace pracovníků se zvukem)
Valérie Zawadská (Herecká asociace)
Vladimír Žďánský (FITES)

Historie dabingu

První stoprocentně zvukový a mluvený film „Světla New Yorku“ (Lights of New York) byl vyroben v roce 1929. Dlouhá léta trvalo, než se umělci naučili tuto výrazovou formu ovládat. Nástup mluveného slova do filmu znamenal omezení srozumitelnosti pro diváky v cizích zemích.
Filmoví producenti velmi rychle pochopili, že výroba několika jazykových verzí je ekonomicky náročná, a proto začali hledat další řešení tohoto problému.
Významným krokem, jak zpřístupnit cizojazyčný film všem divákům, bylo zavedení podtitulků. Bohužel se ukázalo, že titulky mohou přetlumočit pouze stručný obsah děje. „Buď divák příslušnou řeč zná, a pak nanejvýš tu a tam věnuje pozornost překladatelovu vtipu, nebo nezná, a pak ztratí část dramatického času sledováním nohou hrajících osob, kde se dočítá, co se právě děje v horní části obrazu.“ (Radúz Činčera – Film a doba 1962.)
Dalším řešením pro pochopení cizojazyčného filmu bylo opatřit film dialogem v domácím jazyku. Při této technologii je nutno dbát, aby byly co nejvíce zachovány všechny podrobnosti původního záměru. Jde o samostatnou uměleckou disciplínu, dabing. V případě, že je dabing dokonalý, není důvod k negativní reakci. Důkazem jsou mezinárodně obsazované filmy, kde hlasy hlavních představitelů jsou nahrazovány (La Strada – Anthony Quinn, Le Noti Di Cabiria – Francois Périer, La Dolce Vita – Anita Egberg).

 

Vznik českého dabingu

Prvním česky dabovaným filmem byl americký snímek Na stopě (Trailing the Killer) režiséra Hermana C. Raymakera (1893-1944). Dialogy přeložil a dabing režíroval v roce 1933 ing. Miroslav Gebert. Dalším dabingem byla v roce 1938 Disneyho Sněhurka a sedm trpaslíků a prvním poválečným dabingem, opět z dílny ing. Miroslava Geberta, byl sovětský film režiséra W.Korše-Sablina Nebezpečná křižovatka natočený ve Studiu pro úpravu zahraničních filmů.
Studio pro úpravu zahraničních filmů vzniklo v roce 1949. Počátkem padesátých let bylo toto Studio začleněno pod Krátký film Praha a poté pod Filmové Studio Barrandov. Na přelomu padesátých a šedesátých let prošel český dabing svým „zlatým obdobím“. Stálými hosty v dabingových studiích se stali špičkoví herci předních pražských divadel (Zdeněk Štěpánek, Rudolf Deyl, Václav Voska, Rudolf Hrušínský, Svatopluk Beneš, Martin Růžek, Karel Höger a velká spousta dalších hereckých velikánů).

Dabing nám sice bere možnost slyšet původní jazykovou mutaci a tím i hlasy herců, ale na druhé straně dobrý dabing je schopen divákovi zprostředkovat celou bohatost původního slovního výraziva. Je nezastupitelným způsobem přetlumočení filmů, které jsou založeny na dialogu, stejně jako filmů určených dětskému divákovi.

Typy dabingu podle způsobu zpracování:
- plně synchronní dabing – filmový,
- televizní,
- videodabing,
- komentář (voice over).
Při rozhodování, kterou z těchto technologií k přetlumočení použít, hraje nemalou roli dostupný filmový materiál (skript, obraz, zvuk).

       Ivana Prejdová, Pavla Draxlerová